MÁMA VE SPOLEČNOSTI = MÁMA OUTSIDERKA?

Jednou za čas to na mě přijde.

Ten přetlak, že musím jako máma vidět jiný ksichty.

Nepleťte si to s tím, že se na svého syna nebo manžela už nemůžu koukat. Budu se na ně koukat s láskou celej den.

Jen někdy můj mozek a rozvrzaná mluvidla potřebují lekci.

Nejde asi o nic výstředního. Mámy mi daj za pravdu, že vyvětrat svojí mozkovnu mimo domov je nezbytně nutný pro to, abychom si zachovaly ještě kouska zdravýho rozumu. A schopnosti normálně komunikovat.

Jenže už poněkolikátý se mi ve společnosti stalo něco divnýho.

I když jsem tu byla, uvolnění se nedostavilo.

Spíš hořká chuť izolace. Společenský izolace. Přímo ve společnosti.

Trochu to vysvětlim.

Divnou melancholii jsem si přivezla z víkendu u Adamových příbuzných, kde se konala tradiční výroční grilovačka.

Vůní lesa, bandogské princezny Athény i masa (momentálně nejsem ani vegetarián, ale o tom jindy) jsme se nechali dobrovolně přitáhnout celá rodina. Tedy Adam, Igy a já.

Z překrásnýho slunečnýho víkendu jsem si odvezla královsky namasírovanej žaludek. A malou depku k tomu.

Jet na víkend s batoletem totiž není to, co odjet na chatu za kámošema se svým ztřeštěným dvacetiletým klukem.

Jako jo, koupete se.

Ale jen když dítě usne (někdy pouhá půlhodina).

Jako jo, vykydnete se na lehátko v plavkách.

Vaše šunky se ale nestihnou ani rozplácnout, protože se vaše 1,5roční dítě řítí do bazénu.

Nebo se valí ze schodů.

Otevírá šuplíky s nožema.

Prohlíží si zarámovaný fotky ze svatby vašeho „strejdy“. V období, kdy je fascinovaný zvukem gravitace.

A jo, vypadnete z každodenního mateřskýho stereotypu.

Proklouznout alespoň na chvilku do pomalého, zrelaxovaného světa se ale nedaří a nedaří.

Pobyty mimo domov s batoletem mívaj k dovolený/odpočinku daleko. Vlastě si člověk uvědomí, že „dovolelkuje“ dennodenně, když je s dítětem doma. (Jasně, na co si my matky furt stěžujeme!) Doma totiž už před nějakou dobou odstranil všechna možná nebezpečí, takže se může aspoň v klidu vykakat.

Ta zmíněná depka ale snad neplyne ani tak z neodpočinku. Jako z frustrace, že stojím mimo to hřejivé společenského veselí.

Byla jsem ve společnosti dvanácti lidí, tak co to melu?

Ne, byla jsem v baráku s dvanácti lidma. A úspěšně jsem je míjela.

Snadno se stane, že se máma ve společnosti cejtí jako outsiderka.

Zkuste se do ní vžít:

Parta sedí kolem velkýho stolu na terase. Popíjí prosecco, zobe při tom maso, ovoce nebo brownies s nohama nahoře. Když někoho z nich dopálí slunce, zvedne se a skočí do bazénu. Většinou se přidaj další lidi a v tomhle hřejivym láku se marinují tak dlouho, dokud je sranda a pitivo ve skle.

Dlouhý sezení střídá pinčes nebo badminton. Je u toho sranda, ne že ne. Strejda vtipkuje, je léto, pinkáte si jen tak v plavkách. Cejtíte se svobodní, mladí, a sjíždíte onu endorfinovou tsunami, co šplouchá napříč celým vaším tělem…

Jako máma jste mimo to všechno.

Protože batole našlo pramen nekončící fascinace v autech před garáží, co se nachází na druhé straně od toho bazénu a terasy.

V mechanismu otevírání a zavírání dveří.

Ve zdolávání výšek.

Problém je, že dítě nové prostředí nezná. Nebo spíš vy netušíte, kde se krčí batolecí zákeřnosti.

Cítíte, že už si trochu uvědomuje rizika. Ne ale dost na to, abyste ho nechali bezprizorně běhat kolem šuplíků s ostřím.

A tak neustále odbíháte. Což je dost votravný, pokud se někdo odváží s vám zapříst rozhovor.

To se třeba dostáváte s manželovou sestřenicí k zajímavým osobním tématům. Jenže ejhle… Igy ručkuje po zábradlí na balkóně. Vrátíte se, daří se vám navázat nit. Jenže to už se malý torpédo řítí do potoka.

Není tak divu, že mnoho lidí nemá ani chuť s vámi konverzaci načnout. Zvlášť ti, které nebaví tlachání o počasí nebo celebritách. To navazovat nit ani nepotřebuje.

Pro upřesnění – já ráda běhám, ne že ne! Miluju pozorovat Igyho při dělání dospěláckých věcí s výrazem odborníka. Mám upřímnou radost, když on má radost. Jeho úsměv nebo zvonivý zařehtání ve mně spouští gejzíry absolutního štěstí.

Jen mě zpětně mrzí, že šance na upevnění vztahu s příbuzenstvem nebo novými kolegy obvykle proteče z velký části mezi prsty. (A samozřejmě byste rádi, aby i oni mohli poznat vás. Jinak než jako zaměstnanou mámu.)

Budu ráda, když se všichni nerodičové nebo prarodičové podíváte na ženy i z tohohle úhlu pohledu.

Fakt to nemusí být úzkostlivý matky. Kontrolorky, co musí stát svýmu dítěti imrvére za zadkem.

Ani ty, pro něž jsou ostatní lidi prťavý oproti jejich malému bůžkovi.

Jo a fakt je potěší, když za nimi zajdete a pokecáte s nima v pohybu.

Za tuhle vaší empatii (a osvěžení mysli) budou vděční.

Momentka ze srazu Naučmese od jeho stvořitele Adama Marčana, © Adammarcan.cz.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *