S očekáváním Igíska bylo jasný jedno:
Budu eko matka a budu mít eko dítě.
No dobře, vždycky jsem měla tendence provokovat (silnými slovy).
Ale chtěla jsem si svou snahu o udržitelnej život zachovat. Zakomponovat do něj dítě tak, aby do něj vklouzlo hladce jako lžička do levnýho jogurtu.
S dítětem pochopitelně přichází další odpad. Tedy může a nemusí – bezplenková komunikační metoda odpoví na plenkový mega odpad, oblečení ze sekáče zase na ten textilní.
A to samé se týká hraček. Nejlepší jsou ty po bratranci nebo z druhý ruky.
Stoprocentně zeleně to ale nejde. Alespoň ne vždy. (Alespoň ne mně, ač planetu miluju.)
Leckterá máma mi jistě dá za pravdu, že poděděný hračky nejsou vždycky z těch, kterýma byste chtěli potěšit/rozvíjet dvoje dítě. Buď zákonitě něco chybí (korálky se v lepším případě někam zakutálely), nebo je to rozbitý, odřený, špinavý, ožraný.
A tak přichází na řadu peněženka. A rozum přírodomilce.
Těší mě současnej boom dřevěnejch hraček a dost mi zahrál do karet. Netěší mě, že tenhle boom je vykoupenej vyšší cenou, a tak za dřevěnej kroužek alias kousátko můžete dát třeba i čtyři stovky.
Nebo nemusíte. Pokud víte, kam na dřevěný hračky chodit.
To, co děda neukutí, dodá Kaufland. Zní to strašně, co?
Ale v Kauflandu, v dětský sekci, pořídíte hezký, smysluplný dřevěný hračky značky Kidland za dobrej peníz. Co víc – dřevo použitý na tyhle hračky pochází z ekologicky obhospodařovávaných lesů (chlubí se certifikací FSC).
Co mě netěší, je nevědomost, v jakých podmínkách hračky vznikají – nízká cena víří pochybnosti.
Pokud ale hledáte rozumnej poměr cena/výkon/matroš, tenhle tip by mohl potěšit. Protože plastový hračky jsou kvůli obsaženým ftalátům a bisfenolu A nezdravý. A koneckonců i šeredný.
Tak ahoj v Kaufu!
0 comments