EKOROŠÁDA: TVÁŘENKA

© Andrea Vránová

PROČ:

>>> Chemie. Od homo habilis jsme urazili dlouhej kus cesty. Pokrok má ale svou temnou stránku. S modernizací se pod naši kůži vryly ty zdánlivě fantastický, nový materiály. Syntetika. Umělo. Něco, co jen tak nesplyne přírodním produktem, kterým je lidský tělo.

Třeba taková tvářenka nám zřejmě měla ušetřit práci s hledáním barvicího materiálu v terénu. Prostě dojdeme do drogerie, zaplatíme a už už na líčka malujeme červánky.

Tyhle kupovaný zdravíčka ale bývají koncentrovanou chemií. Tu nanášíme na kůži. Některé z nás den co den, rok co rok. Vpíjí se do nás. Jako by nestačilo, že už houbami na chemikálie jsme (mikroplasty ve vodě, umělé oblečení, kosmetika, drogerie atd.).

Plasty nám nedělají dobře, to se ví. Jejich složky najdeme i v tvářenkách. Do pokožky si vklepáváme třeba takovej polyethylen. Kousíček od pusy a očí…

Plasty naše zdraví rozhodně neposilují. Uvedla to řada studií. Třeba tahle. Rakovina, poškození imunity, vrozené vady, porucha rozvoje či rozmnožovacích orgánů – to jsou jen střípky z celoplošného vlivu plastů (chemie) na náš organismus.

A nejen na náš. Při mazlení s dítětem se obtiskává na jeho pokožku a snadno pronikne škvírou mezi rty…

(Do tohohle odstavce lze zařadit i vůni coby nepřirozenou komponentu.)

>>> Plastový obal. Netřeba rozvádět. Hledat v drogerijních sítích tvářenku nebalenou v plastu je jako pátrat po jehle v kupce sena. Naštěstí ale existují ekologičtější alternativy. O nich se dočtete později v tomto textu.

>>> Třpytky. Některé tvářenky využívají přirozeného třpytu micy (slídy), jiné umělého šajnu třpytek. Tedy „jedovatého“ prachu pro přírodu.

Vliv třpytek na životní prostředí dosud žádní vědci netestovali. Třpytky se však řadí mezi mikroplasty – v jejich složení najdeme hliník a polyethylentereftalát (PET). Mikroplasty pronikají do oceánů nejen vodními cestami, kde se mísí s planktonem. Vloupají se i do ptačích těl. Opeřenci si je pletou s potravou a umírají na podvyživení.

Přes chybějící studii mají třpytky v řadě zemí utrum. Nesmí se používat v kosmetických produktech a předmětech osobní hygieny ve Spojených státech či Británii. V dalších zemích se o zákazu diskutuje.

>>> Celkový dopad na životní prostředí. Nalíčíme se, odlíčíme se, nalíčíme se, odlíčíme se. Každý den se vybarvujeme a zase bledneme. Kam tvářenka mizí? Z odličovacího tamponu do koše, z koše do popelnice, z popelnice pravděpodobně na skládku. Tam ostatně ústí většina směsného odpadu. Některé expertky nechávají zašpiněné tampony mizet kouzelným stisknutím splachovadla (ano, i já mezi ně patřila). Karma se mnohdy okamžitě vrátí, když vyplavou na povrch. Odpadním rourám tenhle knedlik nešmakuje.

Kompostovatelné tampony problém neřeší. Jistě patří k udržitelnějším materiálům. Ale když jimi setřete chemikálii, vězte, že žížaly v kompostéru nad nimi ohrnou nos.

Podobná situace vzniká s pratelnými tampony a nepřírodním make-upem. Ten se vymývá do odpadních vod a snadno proklouzne třeba až do moře. Podobně jako mikroplasty.

>>> Cena. Za značkovou tvářenku necháte v drogerii hotové jmění. Deset gramů micy (barvicí prášek) spolkne tři blbý mince. Ušetřený šušně můžete utratit smysluplně. Třeba za chai latté podávané nitrožilně.

 

MÍSTO TOHO:

Mica.

Tahle „míca“ se klube z přírody. Protože se rovná slídě. Pro ty, kteří na hodinách biologie psali úkoly z matiky – slídou se rozumí skupina horninotvorných materiálů (křemičitanů). Oslňují vysokým leskem, proto se těší oblibě v kosmetickém průmyslu. Jeho stupeň závisí na velikosti krystalků slídy – čím větší, tím lesklejší. Větší krystalky ale mohou dráždit pokožku, upřednostňují se tedy práškovější konzistence.

V přírodě se vyskytuje několik druhů mic různých vlastností a odstínů, v základě rozdělené na tmavé a světlé. V druhé jmenované skupině najdeme i muskovit, oblíbený v kosmetice. Právě díky němu dostávají naše pobledlá líčka vzpruhu.

Nebo ne?

Co dodává mice ty brutálně sexy odstíny?

Zbarvení se různí dle navrstvení oxidu titaničitého, píše zase Lush Cosmetics, jeden ze stěžejních prodejců přírodní kosmetiky. Hm, babo, raď.

Nejen make-up artisti si micu vychvalují pro její tuhý kamínek, ehm, kořínek. Velice dobře odolává vnějším podmínkám, od vlhkosti po žár, ba dokonce elektřinu.

 

OPRAVDU MICA?

Její syté odstíny omračují, lesk příjemně oslepuje, bezobalová dostupnost prostě budí radost. Přírodní půvab z ní dělá sexy volbu. Pod vším tím leskem se ale schovává jedno velké rozčarování.

Ač se vykutálela z přírody, lidskému tělu neprospívá jednoznačně. Vdechovat tuhle sypkou tvářenku není nejlepší nápad. Šňupat ji asi některá z nás jen tak nebude, ale ubraňte se vdechnutí při každodenním nanášení.

O poznání těžší to mají zaměstnanci micárenského (omlouvám se za případný „češtinský“ paskvil) průmyslu či make-up artisti. Vdechování na pravidelné bázi může poškrabat plíce (vdechování hrubších krystalků), a tím způsobit dýchací potíže, kašel, slabost, nebo dokonce hubnutí. Protože řada z nás používá tvářenku den co den, doporučuje se zadržování dechu. Bude se hodit i v letní MHD. (nadsázka)

Mica je přírodní, protože pochází z přírody. Tedy zdravá. No ne? Ne. Alespoň ne stoprocentně. Doluje se z povrchu zemského, může tedy obsahovat těžké kovy. Podle serveru Cosmetics Info, spravovaném vědci, je ale mica pod drobnohledem Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a malá množství v kosmetice či předmětech osobní hygieny neškodí.

A pak tu voxiduje nějakej oxid. Oxid titaničitý. Některé zdroje uvádějí, že odstín micy se různí v závislosti na vrstvě oxidu titaničitého. Ten se vyskytuje v přírodě. To, že je přírodní, ale neznamená, že nezávadný. Nanočástice podle výzkumu mohou působit podobně jako azbest. V plicích se mohou rozvětvit v zánět. A dlouhodobý zánět může rozparádit, chm, rakovinu.

Oxid titaničitý se používá v mnoha odvětvích. V kosmetice slouží jako deštník proti UV záření. Normálně se do pokožky nevstřebává, v mikroskopické velikosti prosáknout může. Množství, které se dostane skrz kůži do těla, je však podle všeho zanedbatelné. Výzkumy na tohle téma ovšem chybí.

Prokazatelnější je poslední, zato docela řádnej průser týhle micy. Dětská práce. Desetileté ratolesti makaj v dolech místo toho, aby řešily svá dětská vzplanutí a trable. Nebo alespoň školní záležitosti. Nejkrizovější jsou indické oblasti Jharkand a Bihar, uvádí Guardian. Odsud pochází čtvrtina světové produkce. A asi 90 % dolů je nelegálních.

Vrátit se kvůli tomu ke konvenčním tvářenkám nic neřeší – mnoho z nich vlastností micy využívá. Některé značky, jako třeba Estée Lauder, L’Oréal nebo Yves Rocher, se původem micy ve svých produktech zabývají. Vystopovat ho ale bývá skoro nemožné.

A vyšachování micy ze západního kosmetického průmyslu, jako to vědomě udělala firma Lush, náplastí taky není. Desetitisíce lidí v životní nouzi by přišly o zdroj obživy. Řešením je spíše systematické dohlížení na zdroje a zlepšování pracovních podmínek na místě.

 

KDE POŘÍDIT:

o Kosmetika hrou

o Bon Savon

o Kokoza

 

DALŠÍ EKO ALTERNATIVY:

>>> usušená červená řepa rozmixovaná na prach (lze i koupit, i když nevím, zda bezobalově / v papírovém obalu)+ kořenový nebo kukuřičný škrob a kakao (dle odstínu pleti); řepu lze podle všeho usušit i v troubě

>>> tvářenka od puroBio cosmetics (papírový obal, možnost dokoupit jen náplň)

>>> tvářenka od ZAO (bambusový obal, možnost dokoupit jen náplň)

>>> tvářenka od Ere Perez (zdá se, že má kovový/skleněný obal, skutečný materiál jsem však nedohledala)

>>> tvářenka od Kjaer Weis (v kovovém obalu, lze dokoupit pouze náplň)

>>> přírodních tvářenek v plastovém obalu je spousty, stačí pročesat internet

 

NAKONEC:

Brát micu, nebo ne?

Udělejme si resumé: vdechování lze zamezit. Obsažené těžké kovy nám zásadně neuškodí. Nanočástice oxidu titaničitého? I když jsem projela internet křížem krážem, pořád si nejsem tak úplně jistá, jak že se odstínů micy dosahuje. Zdali škála odpovídá rozmanitosti slídy, nebo vrstvám oxidu titaničitého, je zřejmě na prodiskutování s odborníkem. Někteří prodejci organických tvářenek na svých stránkách uvádí, zdali jejich produkt nanočástice obsahuje, tak to může být řešení. A dětská práce? Pravý původ micy odhalí málokdo. Spíš nikdo…

Ale podobně, jako tomu je u zero waste přístupu obecně, každý krok se cení. Metamorfovat se v eko boha je stejně „nemožný“, jako nekupovat obaly, vyhnout se dováženým potravinám, kompostovat a necestovat letadlem dohromady. Dát to všechno je náročný a v každodenním životě nereálný.

Ze všech uvedených zdravíček vychází nejlíp (bio) kakao a řepa. Až na časovou veličinu. Pokud domácí přípravu tvářenky nestíháte a sáhnete po bezobalové mice namísto chemie v plastu, zlobit se na vás asi nikdo nebude.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *