MAMA TALKS: POTETOVANEJ ZE SEZIMÁKU

11. červen 2018

Vrchlického sady, Praha

„Máte pěknej kočár. Takový se dělaly za nás,“ ozve se mi za ramenem, když procházím „Sherwoodem“ do metra u Hlaváku.

Otočím se a týpek okolo čtyřicítky už chytá moje tempo. Vlasy nakrátko, v uchu tunel, ruce potetovaný a na nohou tříčtvrteční kapsáče s typickým ozvučením – cinkajícími klíči. Zpoza rtů probleskují amalgamový plomby.

Mozkovna obratem vyhodnocuje situaci – předstírat spěch, nebo těch pár metrů risknout?

„Vypadá, že něco vydrží. Má velký kola, to se hodí. Dneska se dělaj kočáry s takovýma malýma kolečkama.“

Jeho zájem a rozhled mě přesvědčil.

„Jo jo, při přejíždění pražských kočičích hlav musí to dítě v kočáře pěkně vibrovat,“ odpovídám pobaveně.

Pobuda to, zdá se, není. Tenhle chlápek se mi líbí čím dál víc.

Chvíle ticha.

„To jsem rád, že jste se se mou dala takhle do řeči.“

„Neměla bych?“

„Vzhledem k tomu, jak vypadám (pohladí si potetovaný paže)…“

„Ha ha, tetování je to poslední, co mě rozhodí. Několik známejch je potetovanejch a taky mám jedno, byť malý. Dneska už se to snad tolik nehrotí. To dřív to asi bylo výstřednější, originálnější.“

„No pozor, sice je mám už dlouho, tohle (ukazuje snad na motiv draka) jsem si nechával dělat v devadesátkách… Xxx mi to v Táboře ale vybarvoval normálníma barvama, vodovkama.“

„V Táboře, jo?“

„No, přesněji pocházím ze Sezimova Ústí II.“

„A neznáte Lengerovi?“

„Jo, jasně, to je tam takový běžný jméno!“

„To jsou moji příbuzní!“

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *