22. červen 2018
Výtah na Ládví, Praha
„Paní má krásnej kočárek. Ten musel bejt drahej!“ volá na mě už zdáli senior o holi čekající u výtahu.
Nemám zrovna kecací náladu a rozhodně mi ji nezlepší zjištění, že muž pachem i zjevem připomíná bezdomovce.
Nestihnu ze sebe vysoukat ani zdvořilostní odpověď a už už čelím slovní palbě.
„Moc krásnej,“ dává teatrálně důraz na první slovo.
„A to je kluk jako buk!“
„A on je takovej hodnej, vůbec nebrečí, že jo?“
„No a hele, jak on ví, že o něm mluvíme, jak se probudil!“ valí to do mě / do něj.
„Kouká na mámu…“
„A zamává mi? Pa pa pa. Umí?“
No, z výtahu jsem vycházela o pár duševních kilo těžší a o několik stupňů nas*anější.
Copak je moje dítě zpovědnice a já kněz?!
0 comments