MAMA TALKS: DALŠÍ NA PĚST

21. červenec 2018

Foto Škoda, Václavák, Praha

„Ježiš, to je krásný miminko!“ poleká mě z prohlížení fotek za sklem ženský hlas.

Už už vedle mě stojí malá rudovlasá žena k sedmdesáti. Na očích zesílené hranaté obroučky, na sobě pestré sako, na nohou růžové tenisky. Všechno ale obnošené a vlasy zplihlé jako šnitlík, což mi komplikuje její identifikaci. Je bez domova, nebo ne?

Ve Škodovi se houmlesáci nepohybujou, odpovím si v duchu.

To nic ale nemění na tom, že mě vtíravost cizích lidí při projížďkách s kočárem poslední dobou leze krkem.

Úsečný „děkuju“ musí jako repelent stačit, doufám.

„Kolik má?“ vyvede mě hned z omylu.

„Šest měsíců,“ odpovídám jen velmi neochotně.

„Jenom?!“

„No jo, je dlouhej.“ Cítím, jak se ze mě touhle zbytečnou konverzací odpařujou poslední zbytky energie.

„Rostou zuby? Cucá si prsty…“

„To už dělá dva měsíce,“ vyloženě odseknu.

„No nazdar, kuku, ty seš ale krásnej, ňu ňu ňu.“ Bla bla bla…

„No, vy jste dlouhá. Kolik? Metr osmdesát… pět?“

„Metr osmdesát.“ Safra, kdyby mě rodiče nevedli k uctivosti, už bych měla dávno klid!

„Tak pa pa, stará bába, že jo. Podívá se na mě a zasměje se všelijak, že jo!“

Iggy si cucá ukazovák a prostředník jak lízátko a bábu posílá pohledem do háje.

Hodnej chlapec.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *