EKOROŠÁDA: ZUBNÍ PASTA

Zubní pasta v tubě vs. prášek z jedlé sody a stévie. © Andrea Vránová

PROČ:

>>> Obal. Ročně končí v oceánu přes osm milionů tun plastu. Tady si ho vodní živočichové pletou s potravou, konzumují ho a v důsledku toho umírají mj. na podvyživení.

>>> Tuby od zubních past vypadají, že jsou celoplastové, a tedy recyklovatelné. Chyba lávky. Ve většině z nich se krčí hliníková vrstva. A to je ještě horší, než kdyby zůstaly ryzím plastem – kombinované materiály se jen těžce oddělují.

>>> Zamazání. Tuby vyhazujeme se zbytkovou pastou. A to recyklačním linkám ztěžuje práci. Končí tak většinou na skládkách.

>>> „Kouzelné“ perličky, díky kterým bude váš chrup kontrastovat s letním opálením. Tyhle titěrné kuličky v některých zubních pastách se vejdou do plastové škatulky. Jakmile vyplavou v oceánech, matou tamní živočichy a devastují místní ekosystém.

>>> Chemie. Obraťte zubní pastu a čtěte.

MÍSTO TOHO:

Jedlá soda se stévií. Bezodpadová diva Bea Johnson doporučuje lžičku stévie na hrnek sody. Tenhle prášek používám tři čtvrtě roku a pořád se držím bez zubní diagnózy. Moje zubařka nepoznala rozdíl v používání čistidla. Já samozřejmě jo. A poznají ho všichni, kteří stejně jako já přejdou z klasické pasty. Víc o kousek níž.

VÝHODY:

+ přírodní charakter

+ dostupnost

+ možnost okamžitého doplnění

+ cena

+ minimální obalový materiál

+ nižší pěnivost

Počáteční náklady mohou trochu zmást (stévii pořídíte okolo sedmdesáti korun). Protože ale do malé piksly nepřijde víc než jedna lžička, vydrží vskutku dlouho.

Jedlá soda je pak skoro za hubičku. Ta do předsíně trávicího traktu přinese antibakteriální a antimikrobiální činidla – brebery se mohou dekovat. A ve spojení s kartáčkem pomůže zubům navrátit sněhobílou barvu. To díky jemnému abrazivnímu charakteru.

Za výhodu považuju i to, že tolik nepění. Z některých zubních past mi jde pěna od huby tak, jako bych měla padoucnici. Zvedá se mi z toho kufr.

Extra výhoda? Slabší pěnivost nutí k pořádnému čištění. Když má člověk pusu plnou pěny, podvědomě se chová tak, že pěna odvede práci za něj. Jó, kéž by.

NEVÝHODY:

– nižší pěnivost

– chuť

– domácí příprava

– dávkování lžičkou

– stévii jsem nesehnala bez plastu, ale vydrží snad i rok

Ačkoli stévie podle mě krásně vyváží slanou chuť jedlé sody, může být právě ta v prvních dnech používání odrazující. Ale tady na vás budu apelovat – vydržte! U většiny zero waste alternativ trvá, než si sednou, než začnou fungovat a hlavně, než si na ně zvyknete. Jasně, že vám jedlá soda po letech používání všech těch huba buba past nebude chutnat. Mně trvalo déle jak měsíc, než mi tahle kombinace začala šmakovat.

Pěnivost, kapitola sama pro sebe. Tenhle přírodní zubní prášek pění. Ani málo ani moc. Zato úměrně čisticímu účinku. Výrobci konvenčních zubních past nás přesvědčují, že jejich přípravek je dokonalý. A hle – on snad i je! Perfektně pění, nádherně voní a výborně čistí. Tak kde je problém? V tom, že nic z toho nepotřebujete. Na pěnu jsme si zvykli a stala se nepostradatelnou. Vůně je ozdoba. Proč? Protože důležitý je chrup pořádně vyčistit. Je to jako se zaschlým kečupem. Nalijete-li na něj vodu, smyje se jen část. Musíte zkrátka drhnout.

DALŠÍ EKO ALTERNATIVY:

>>> Pasta z kokosového oleje, jedlé sody a mátového nebo jiného éterického oleje / zkoušela jsem, ale vadilo mi, že kokosák při vyšších teplotách roztál dotekuta

>>> Pasta z bílého jílu / nezkoušela jsem, recept tady nebo tady

>>> Tabletky z Lushe / nikdy jsem je nepoužila, ale je prý možné plastovou nádobu vrátit a nechat si ji znovu naplnit; cena je ale na můj vkus příliš vysoká

>>> Přírodní kartáček na bázi větvičky, např. Siwak / nezkoušela jsem

>>> Tabletky a pasta z Nebalena / nezkoušela jsem, ale oboje vychází dost draze

EXTRA TIPY:

1. Do zubního prášku můžete přidat další ingredience, jako třeba skořici (antibakteriální a protizánětlivé účinky) nebo kurkumu (bělí).

2. Pokud zubní pastu v plastu, tak v té s pumpičkou. Bývají celoplastové, a tedy snáze recyklovatelné.

3. Ve světě funguje skvělý program na recyklaci tub od zubních past – TerraCycle. Zpracovává materiály jinak náročné na recyklaci, kromě zubních past třeba zubní kartáčky a jejich obaly. Nejblíž ho dohledáte v Německu. Snad se rozjede i u nás.

4. Vyzkoušeli jste přírodní, bezobalové zubní přípravky a ne je skousnout? Neposílejte tuby na skládku a dejte jim druhou šanci. Vyrobíte z nich stojan na kartáčky, schovku na pastelky nebo s nimi zafixujete smotané kabely.

NAKONEC:

Používání jedlé sody se stévií jsem nekonzultovala s žádným zubařem. Pouze s vlastní intuicí. Pokud si nejste jistí účinkem tohohle zubního prášku právě na váš chrup, poraďte se s odborníkem. Nebo si dejte testovací období. Ať toho nakonec váš chrup nemá plný zuby.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *