PROČ MĚ KVĚTINY STRAŠÍ

© Andrea Vránová

 

Blogování je krásná forma vyjadřování.

Na rozdíl od mediální tvorby si totiž s textem můžete dělat, co chcete.

Třeba ho okatě proškrtat, protože už některý pasáže nejsou aktuální. 

Článek o ekologičnosti květin jsem začala připravovat těsně před porodem.

Nestihla jsem ho.

A nestydím se za to.

Nejsem superžena. Ani blogerka svázaná deadliny. Jen obyčejná holka, co píše pro radost.

Doufaje, že mění svět k lepšímu.

Tuhle původní verzi článku s aktuálními edity chci věnovat všem začínajícím blogerům a blogerkám, které někdy sevře úzkost, že tvůrčí tempo blogerské elity nemůžou nikdy dohnat.

***

Kdyby vás náhodou napadlo mě v porodnici obdarovat květinou…

… a chtěli jste mi udělat radost…

… natrhejte mi nějakou po cestě…

… nebo ji pořiďte na farmářských trzích..

… či v jednom z těchto květinářství

Anebo mi darujte růžici hlávkového salátu!

***

Ne, nešplouchá mi z těhotenských mateřských hormonů na maják.

Ne, nejsem tak nafrněná, abych si diktovala, co mi kdo přinese a jestli vůbec.

A pokud to tak snad vyznělo, vězte, že coby vyznavačku minimalismu mě nejvíc potěší úsměv. A projevená empatie.

Natrhat kytku po cestě v lednu? Vážně je se mnou všechno OK.

I co se týče toho salátu.

Kéž bych před lety ocenila ten svazek čerstvýho špenátu, co jsem dostala od manžela k promoci…

… to bych ale musela mít šajn o utrpení, které pro pugéty v našich křišťálových vázách zakouší domorodí zahradníci.

***

© Andrea Vránová

Koupíte-li si květinu v běžném květinářství či supermarketu, kvitujete tím vykořisťování levné pracovní síly i ublížení na zdraví.

Neměli jste tušení?

V klidu, já taky ne.

Až do doby, kdy jsem dělala rozhovor s Květinovým lahůdkářstvím.

Albert Friess a Lukáš Paderta si pěstují květiny na své zahradě v Berouně.1 Nepoužívají průmyslová hnojiva či postřiky, takže jejich vazby můžete zkompostovat.2 A dbají na důstojné pracovní podmínky.3

Květinové franšízy naopak vykupují květiny ze států jako Keňa, Ekvádor či Kolumbie.1 Svůj zisk maximalizují používáním průmyslových hnojiv, postřiků nebo konzervačních přípravků.2 A námezdní zahradníky, které dřou bídu s nouzí, v podstatě tlačí k vděčnosti za to, že jim poskytli práci. Jakkoli nebezpečná pro jejich zdraví je…3

Dva pěstitelé, dva odlišné typy květin, které se mohou dostat na náš stůl. Jedna šetrná k životnímu prostředí a lidské rase. Ta opravdu krásná. Druhá proporčně dokonalá. Ovšem skrytě ohavná…

Květinoví magnáti si pro sebe nechávají odporné tajemství.

Jaké?

To se vám pokusím vysvětlit na uvedených příkladech.

Ad 1:

Beroun versus Keňa. Jedno za humny, druhé tisíce kilometrů daleko. Cesta, kterou květiny urazí, zásadně ovlivňuje kvalitu životního prostředí – čím delší je, tím větší zanechají uhlíkovou stopu.

Bohužel však ani květiny z Kolumbie či zmiňované Keni neputují ve většině případů rovnou k nám.

Nákladní letadla se nejprve otočí v Nizozemsku, na největší květinové burze, kde se kytky vydraží. Teprve odsud se letecky dostávají do koncových zemí – japonského Tokia, amerického New Yorku… Podle serveru Veronica.cz spolkne vazba o deseti květech půl litru ropy!

Ad 2:

Rozložitelnost květiny je v podstatě takový milý bonus, když odhalíme celé pozadí toho, co používání chemických preparátů způsobuje.

Zmiňovaná Keňa ročně exportuje květiny za 400 milionů eur. Květiny tak musí zázračně růst a vybarvovat se, ideálně rychlostí světla. Nejprve se řádně pohnojí, posléze se nanesou ochranné vrstvy proti poškození a nakonec ještě trošičku konzervačních látek.

To všechno zajišťují povětšinou chudé ženy z rozvojových zemí. Bez ochranných oděvů. Proč? Nejsou k dispozici. Vdechují tak chemické výpary. A na jejich tělo sedá jedovatý prach.

Jak se v květinových franšízách zachází s levnou pracovní silou, lze krásně vidět v dokumentu A Blooming Business od režiséra Tona vana Zantvoorta. Pracovníci – ti, kteří magnátům vydělávají miliardy – mají nižší cenu než všechny ty květiny nasáklé jedy.

© Andrea Vránová

Ad 3:

Souvisí s předchozím bodem. Férový obchod květinovým gigantům nic neříká. Ve zmíněném dokumentu odhaluje pracovní morálku hned několik jejich zaměstnanců.

Jane, matka čtyř dětí, maká od sedmi ráno a někdy se vrací domů o půlnoci. To se pak ještě věnuje dětem, učí je abecedu, zpívá s nimi, zatímco jí kojenec visí na prsu. Změnila by přístup supervizorů – žádá větší svobodu. Nedovolí si ale oponovat. Bez práce by nenakrmila svoje děti a nemohla by jim v budoucnu dopřát vzdělání.

Nebo Oscar, dodavatel vody. Přijel do oblasti hledat zaměstnání – slyšel o možnosti pracovat na květinové farmě. Džob ale nedostal. V dokumentu ukazuje jezero, které dříve sloužilo místním jako zdroj vody. Dnes z něj čerpá květinová fabrika. Domorodcům omezila k jezeru přístup, ale pro ně už je tenhle vodní zdroj stejně bezcenný – průmysl jej kontaminoval.

Pro rychlou orientaci jsem negativní dopady konvenčního pěstování květin sesumírovala v kostce níže.

 

Proč květiny z obchodů nejsou eko?

1. Putují k nám letecky tisíce kilometrů. Zanechávají tak nesmazatelnou uhlíkovou stopu. Dodavateli jsou země jako Ekvádor, Keňa, Etiopie nebo Kolumbie.

2. Při jejich pěstování se nešetří chemickými preparáty. Počínaje hnojivy a postřiky proti chorobám a škůdcům, konzervačními přípravky (ne)konče.

3. Magnáti květinového průmyslu vykořisťují levnou pracovní sílu. Požadují i více než čtrnáctihodinové směny a platí směšně. Někde dokonce poskytnou práci jen za poplatek. Porušují zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

4. Mají zhoubný dopad na životní prostředí. Květinové farmy vypouští do vodních toků chemikálie, které prosakují půdy. Ta rovněž podléhá zasolení a celkově ztrácí na kvalitě vlivem intenzivního zavlažování skleníkových ploch. Postřiky a další chemické preparáty se uvolňují do vzduchu, odkud se s deštěm vrací zpět na zemský povrch. Do oběhu se znovu dostávají i během fáze rozkladu.

Cítíte vztek? Křivdu? Nechuť?

Výborně!

Pak jste porozuměli ceně, za jakou si zvelebujeme naše domovy.

Jejich zútulňování květinami se však bránit nemusíte.

Jen si labužnicky vybírejte.

Volte květinu, co vás nebude doma strašit, zato bude vaše hnízdečko krášlit.

Níže jsem spíchla devatero zásad, s nimiž při výběru květiny nepochybíte.

 

Ekomaniakovo květinové devatero

1. Nakupujte u lokálních pěstitelů

Díky tomu budete mít jakž takž záruku, že kvůli květině nikdo netrpěl a že k nám neputovala přes půlku světa. Zkuste květinářství Efemér, Květinové lahůdkářství, Louky květ, greenDECOR či Kytky od potoka. Anebo ještě líp farma trhy. Vždycky si musím dvakrát promnout oči, abych se ujistila, že za ty luxusní pugéty nechtějí víc než dvě stovky!

Tahle je například z trhů na Jiřáku. A stála mě myslím do sto padesáti kaček:

© Andrea Vránová

2. Berte, co hrdlo ráčí, od matky přírody

I rostliny cítí bolest, hlásá několik studií. Ze všech absorbovaných chemikálií, které se používají při konvenčním pěstování, se ale příroda bude vzpamatovávat o dost déle. Tak šupajdá ven! Třebaže je leden. Dekoraci do vázy narvete v každém ročním období. Tady ta by vás mohla přesvědčit:

© Andrea Vránová

 

A jak vidno, jde to i ve velkoměstě. „Ani město není poušť, kde by se nedalo utrhnout při okraji cesty pár lučních nebo rumištních druhů květin, větví,“ vzkázali květinoví lahůdkáři.

3. Držte krok se sezónou

Má se to jako s potravinami. Jahody v zimě už zdálky křičí „jsem imigrant!“, podobně jako tulipány na podzim. Sledujte, co kdy přirozeně kvete. Sezónní květiny zanechávají obvykle minimální uhlíkovou stopu, protože k nám neputovaly zdaleka.

4. Volte trvanlivé květiny

Prr, neplést s těmi, co jsou nabušené konzervanty! Selský rozum ale napoví, že tulipán propustí svou krásu dřív než slunečnice.

Jsou řešením hrnkové květiny? Jak se to vezme. Řada z nich je (stejně jako v případě řezaných) z dovozu od vykořisťovaných dělníků. Pěstování hrnkových květin má ale v Česku tradici. Šance na lokálnost produktu se tak zvyšují.

5. Hledejte označení „fair trade“

Tyhle květiny byly pěstovány s láskou. A když ne s láskou, tak alespoň s ohledem na lidskou důstojnost a zdraví.

6. Čím míň otisků, tím lepší

Možná jste synátorovi nebo dceři vtiskli na konci školního roku do ruky gerberu. Takovou tu, co má kolem stonku omotaný drátek a prostupuje květem. Stála pár kaček a s tím drátkem vypadala tak trochu spešl, no ne?

Z takové květiny se ale pančelka zřejmě moc dlouho netěšila. Jakýkoliv vnější zásah rostlinu oslabí a snižuje její trvanlivost.

7. Když už, tak skromně

Nechcete přijít s prázdnou a na škubání větviček nemáte čas? Pokud se uchýlíte ke koupi rostliny z konvenčního květinářství, odolejte pugétu. Už jedna (!) růže vypěstovaná v oblasti Naivasha (viz dokument) spolkne 1,5 litru vody denně. Plus chemikálie pro bezproblémový růst a dlouhou trvanlivost. Plus náklady na dopravu. Plus nedůstojné zacházení s dělníky… a zabírání zemědělských a vodních ploch těm, co nemají skoro nic.

8. Chovejte se k ní jako Malý princ ke své růži

Květinu seřízněte, obohaťte vodu výživou (ideálně tou domácí, koupené bývají zabalené v plastu) a pravidelně tekutinu vyměňujte. Nebo vazbu usušte, ať vám krášlí příbytek dlouhé měsíce.

S koupí konvenčně vypěstované květiny vyjadřujeme souhlas s pokřivenou společenskou morálkou. Lajdácká péče o ni tak přispívá nestydatému mrhání, a to na několika frontách. Že jste květinu dostali? Pořád můžete zmírnit následky uskutečněné transakce. A to řádnou péčí.

9. A samosebou se vyhýbejte „zapouzdřeným“ květinám

Tedy těm zabaleným v plastovém kornoutu, celofánu nebo nedejbože v plastové krabičce.

Pevně doufám, že ty socialistický orchideje v monstrózních plastových krychlích už nadobro skončily v propadlišti dějin:

Brr… © NajdiSlevu.cz

Že jo?!

Na závěr bych jen ráda podotkla, že tenhle článek nemá vyzývat k ortodoxním postojům ani kompletnímu distancu vůči konvenčně vypěstovaným květinám. Ostatně jak zaznělo v dokumentu, i přes nedůstojné pracovní podmínky si dotazovaní zaměstnanci práce vážili. Bez ní by nemohli dopřát svým potomkům ani základní vzdělání, ani dostatek živin.

Že bychom se na tuto problematiku neměli dívat černobíle, potvrzuje i dopad uveřejnění dokumentu na život aktérů.

Na mysli mám zejména čtyřnásobnou matku Jane. Za odhalení pozadí farmářských praktik zaplatila tu nejvyšší daň – o své místo na farmě přišla. Sen o lepší budoucnosti dětí se tak rozplynul.

Můžeme doufat, že jen na čas.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *