O SMRTI (NEJEN TOHOTO LEDNÍHO MEDVĚDA)

Aktualizace: Zdali byl tento lední medvěd na své poslední cestě, zpochybnil Leo Ikakhik, který monitoruje populaci těchto zvířat v oblasti natočení videa od roku 2010. Pro server CBC uvedl, že tento obraz neviděl poprvé. Podle něj medvěd neumíral přímým důsledkem globálního oteplování – velmi pravděpodobně byl nemocný nebo se zotavoval z dřívějších zranění, a nemohl se tak postarat o svou kořist.

Video zpochybnil i hlavní výzkumník z organizace Polar Bears International Steven Amstrup. V článku National Geographic upozornil, že v některých polárních oblastech se led udržuje pouze v určitou sezónu. Lední medvěd pohybující se po trávě tak nikoho nepřekvapí. Takovou oblastí je podle něj i Baffinův ostrov, kde byl vyzáblý lední medvěd natočen.

Texty některých zahraničních periodik také upozornily na stáří videa. Záběry pochází z července, jednoho z nejteplejších období v roce. Tání ledu je tak v tomto měsíci přirozené.

Cristina Mittermeier, šéfka organizace SeaLegacy, pod jejíž záštitou video vzniklo, připustila jiné možné příčiny hladovění polárního medvěda. Záběry však podle ní mohou podnítit další debatu o dopadu globálního oteplování na ekosystém.

***

Umírání k pozemskému životu patří.

Podle někoho je to dokonce jediná jistota, kterou máme.

Každý z nás ke smrti přistupuje různým způsobem.

Kdo nevěří v kontinuitu životů nebo nedokáže či nechce smrt přijmout, smiřuje se s ní těžko.

Pláčem.

Truchlením.

Lítostí.

Pocitem, že už nic nebude jako dřív… A tak dále.

S odchodem blízkého člověka se naopak daleko lépe vyrovnají ti, co věří, že smrt je jen palubenkou do jiné formy bytí.

V obou případech ale vnitřní zpracování události komplikuje řada faktorů. Třeba způsob, jakým se milovaná bytost s okolním světem loučí.

Kdyby tenhle polární medvěd zemřel ve věku, kterého se jeho druzi přirozeně dožívají, nezpůsobil by takový mediální humbuk.

Jenže on pošel mladý.

Vyzáblý na kost.

V důsledku globálního oteplování…

… za které jsme zodpovědní my.

Drásající video z kanadského Baffinova ostrova v Arktidě zachycuje vyhublého, vypelichaného ledního medvěda, jak ze sebou táhne nohy. Barel v opuštěném inuitském táboře je pro něj světlem na konci tunelu. Smutný pohled, který vrhne do kamery po vystrčení hlavy, ale mluví jasně – „poslední bitvu jsem prohrál“.

Na konci videa padne vyčerpáním na zem. Zřejmě naposledy.

Tohle není odraz scenáristovy bujné fantazie. Ale zpráva o současném stavu klimatu, kterou zachytili námořní ochranáři v čele s fotožurnalistou Paulem Nicklenem v Arktidě.

„Celý můj tým SeaLegacy byl dohnán k slzám a emocím, když dokumentoval tohoto polárního medvěda,“ uvedl deník The Telegraph.

„Tahle drásavá scéna mě pořád pronásleduje, ale zároveň víme, že je třeba sdílet jak to krásné, tak to srdcervoucí, chceme-li prolomit zdi apatie. Takhle vypadá hladovění. Svalová atrofie. Nulová energie. Tohle je pomalá, bolestivá smrt.“

Video je podle něj alarmující zprávou o současném stavu globálního klimatu, před níž nelze zavírat oči.

Světová populace 25 000 ledních medvědů zahyne během stovky let podobným způsobem.

Tedy jen pokud zůstaneme lhostejní.

„Bude-li se Země i nadále oteplovat, ztratíme medvědy a celé polární ekosystémy. Tento velký medvědí samec nebyl starý a s jistotou zemřel za několik hodin nebo dní od tohoto momentu. Ale existují řešení. Musíme snížit naši uhlíkovou stopu, jíst správné potraviny, přestat mýtit naše lesy a začít planetu Zemi, náš domov, řadit na první místo,“ dodal The Telegraph.

Ochranáři z organizace SeaLegacy nemohou jasně ukázat na to, co přivedlo zachyceného ledního medvěda do zuboženého stavu.

Neměl však žádná viditelná zranění a rozhodně ani požehnaný věk. Zároveň se k němu nedostali blíž. Nemohli – kanadská legislativa neumožňuje zásah člověka do ekosystému volně žijící zvěře.

Ustupování ledovců komplikuje polárním medvědům pohyb i shánění potravy. Primární kořistí jsou tuleni, aby se k nim ale dostali, musí překonat jistou vzdálenost na ledu. Ten však vinou globálního oteplování ustupuje.

Medvěd, kterému na těle plandá jeho vlastní kůže a klesá k zemi, ve mně probouzí hluboký smutek. Nedivila bych se, kdyby se vetřel do mých dnešních nočních snů.

Bude mě pronásledovat.

A nejspíš to tak má být.

Bude mi totiž připomínat, že jiné „doma“ než na téhle planetě není.

Bude mě udržovat v neustálé bdělosti, kdykoliv budu muset učinit rozhodnutí.

V obchodě.

Před cestou.

A třeba i životě.

***

Tenhle text nemá vyvolávat paniku. Ani ve vás probudit výčitky. To jsou snad ty nejhorší způsoby, jak šířit povědomí o stavu planety!

Některá svědectví ale promlouvají do duše tak hluboko, že zodpovědnost (a možná lehký stud) za minulé činy prostě nepotlačíte.

Co s tím?

Zaprvé, netrestat se, nevinit se, netruchlit (nebo jen maličko). To nikam nevede.

Co ale může pomoct k prodloužení obyvatelnosti planety, je zvážení ekologičtějších alternativ ve všech možných směrech (rozuměj alespoň v jednom z nich).

Už využití emhádéčka dvakrát týdně bude mít nezanedbatelný pozitivní dopad, pokud jste zvyklí jezdit imrvére autem. Zkuste si představit, když to společně s vámi udělá třeba další stovka lidí…

Nebo konzumace masa. Živočišná výroba patří k největším znečišťovatelům planety. Nejen uvolňováním plynů do ovzduší v tak hojném počtu (ano, kravský prdíky.)

Zpracovatelský průmysl spolyká ohromné množství zdrojů, o mýcení lesů ve prospěch rozšiřování polí s krmivem nemluvě.

Oželet maso dvakrát týdně nestojí takové oběti, že ne?

Způsobů, jak přispět k uzdravení klimatu, je celá řada.

A ať už si vyberete jakýkoliv, počítá se to!

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *