JÁ, ZELENÝ JEŽÍŠEK: MOJE ÚSPĚCHY A FAILY (2017)

„Látkovej pytlík? To je ten nejhorší dárek ever“

 

Letos na podzim jsem si dala cíl.

Budu nadělovat jen smysluplné vánoční dárky.

Ty, co potěší a nezatíží přírodu.

A hlavně:

BEZ OBALU.

Byl to cíl velmi ušlechtilý.

Byl to ale spíš sen.

Zapomněla jsem zmínit, že nedlouho po Vánocích se do naší skromné domácnosti přikutálí nový spolubydlící. Jasně, ten nejmenší, co se o sebe sám nepostará. Ten, pro kterého je třeba za/pořídit bambilión věcí (což je o dost, O DOST víc, než jste si dokázali představit).

Zapomněla jsem taky zmínit, že nejsem z těch, co mají dárky naskládané do pyramidy ještě před Mikulášem.

Zkřižte s tímto faktem požadavek na ekologičnost dárků a břicho, se kterým jste schopni vyvinout maximální rychlost kilometr za hodinu…

… a dojde vám, že tenhle cíl byla čirá pošetilost.

Letošní nadílka ode mě nebyla čistě bezobalová. A už vůbec ne „100% natural“.

Co je ale hlavní, že jsem od loňska učinila progres.

A pokud jste se zamysleli nad smysluplností a šetrností alespoň jediného dárku i vy, měli byste být na sebe náležitě pyšní!

Nejde o to spasit planetu. A už vůbec ne hned. Ale zamyslet se. Rozhoupat se k prvnímu kroku. A nezůstávat u něj.

***

Ještě než přejdu k výčtu dárků s mými otisky, musím se k něčemu přiznat.

Navzdory mým bohulibým zeleným úmyslům nepřijali všichni mou nadílku s euforií.

To by ještě bylo fajn.

Některým se pozornost dokonce nelíbila.

A v jednom případě jsem se dozvěděla, co je ten „nejhorší dárek ever“.

Naštěstí to byla vina neodhadnutého vkusu, spíš než otázka toho, že chci každýmu nacpat eko dárek ve smyslu „ať si zvyká“. Nebo „jsi ignorant, když neoceníš eko dárek“.

Ale dost brblání. Jde se nadělovat!

© Andrea Vránová

1. Knížky

Na fotce můžete vidět čtyři, pátou jsem odhalila ve svých tipech na eko vánoční dárky. Rozhodně je takhle po svátcích nezatracujte – můžete v nich najít inspiraci i pro narozeninovou maličkost.

Své příbuzné a známé jsem obohatila následujícími knihami:

>> George Lucas: Život stvořitele Star Wars (Brian Jay Jones; autobiografie)

>> Boss Babiš (Jaroslav Kmenta; reportážní žánr)

>> Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh (Arnold Schwarzenegger; autobiografie)

>> Wall and Piece (Banksy; autorova „obrázková bible“)

>> Rychleji mluvit nedokážu: od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (Lauren Graham; autobiografie)

Jak můžete vidět, většina titulů jsou autobiografie. Ne náhodou – úspěšní lidé odhalují background své cesty vzhůru, se všemi vzestupy a pády, se všemi světlými i temnými stránkami reality. Která se většinou neliší od té naší, ač si myslíme, že těmhle lidem prostě osud fandil víc. Mohou do života přinést inspiraci, nakopnout k akci nebo jen poskytnout odreagování.

Ale ruku na srdce – nešla jsem cíleně po tomto žánru. Spíš jsem měla kliku, že se o svém příběhu rozepsali zrovna oblíbenci mých příbuzných, čímž mi značně ulehčili výběr dárku, hehe.

Jsou tyhle pozornosti v souladu s přírodou? Ano, i ne. Budeme-li se bavit o materiálu, není nic moc co řešit.

Koupila jsem všechny bez obalu? Lhala bych, kdyby jo.

Autobiografie George Lucase byla na prodej ve třech různých knihkupectvích jen v plastové fólii. Mohla jsem si pochopitelně vzít tu rozbalenou, určenou pro prezentaci. Ale to bych byla pokrytec – jistě jí prodejci vybalili z téže fólie před vystavením.

Taky jsem mohla zvolit knížky z antikvariátu. Ale upřímně – kdo má čas procházet všechny antikvariáty ve městě a všechny ty stovky knížek? No, snad jen penzisti.

Jedna z darovaných knížek ale přece jen byla z druhé ruky. Protože se do té mé dostala vlastně náhodou a žánrově nebyla z těch, po kterých bych skočila, poslala jsem ji dál. A věnovala ji někomu, kdo ji přijal s rozzářenýma očima.

 

2. Vánoční svetry

Můj vánoční projekt, o kterém neměl nikdo do poslední chvíle tušení!

To jsem takhle na online second handu Vinted.cz narazila na boží vánoční svetr. A přeskočilo mi: musí ho mít každý člen rodiny!

Z podstaty věci jde o blbost – svetr se dá nosit jen v zimním období (v tom lepším případě, když má na sobě kupříkladu soba). Nebo jen o svátcích (s vousatým Santou na břiše a nápisem „HO-HO-HO“ na zádi byste v polovině ledna už nejspíš vypadali trapně).

Ospravedlňuje mě ale jejich původ. Všechny jsem pořídila v sekáči. A zároveň si myslím, že Vánoce jsou o milých překvapeních. O drobnostech, co vykouzlí úsměv na tváři.

Myslet si, že tohle dovede vánoční svetr, je pochopitelné. Pokud mají vaši příbuzní smysl pro humor.

Upjatější jedinci nebo ti, co si potrpí na imidž, vám nevhodnost dárku dají sežrat. Ať už neverbálně grimasou, nebo slovy „a to je jako co?“.

Nakonec ale všichni přece jen vyměkli. A někteří si svetr oblékli dokonce dvakrát!

 

3. Jiné oblečení

S darováním měkkoušů se každé Vánoce držím zkrátka. Je to risk, i když si myslíte, že máte vkus toho druhého v malíku. A tak jsem se dále uchýlila už jen k ponožkám a zimním doplňkům.

Ony fusky od Happy Socks jsou nové a myslím, že stoprocentně bavlněné. Uloveno bez obalu! Ačkoliv se nezdráhám koupit v sekáči třeba i podprdu, ponožky jsou pro mě už mírně za hranicí. Ty máme každý jinde – někdo by si v second handu nekoupil ani tu „šajzku“.

Šedé teplé ponožky jsem pořídila v Tchibu a myslím, že na etiketě stálo něco o bio bavlně.

A pletená modrá šála a šedé papuče? Oba kousky pochází z dílny „Andrea The Nastávající Matka Plete“. Tleskat nemusíte.

© Andrea Vránová

4. Vstupenky do divadla

Zachrání mě vždycky, když mi takzvaně hoří za prdelí. Je to dárek na úrovni a seženete ho bez zbytečných protahovaček. Tentokrát jsem nakupovala ve Studiu Dva.

 

5. Kosmetika

Aby to nevypadalo, že jsem „Superježíška“, které se skutečně podařilo sehnat téměř všechny dárky bez obalu a z dobře rozložitelných materiálů, přecházím ke kosmetice.

Pro svého šváru se nic nehodilo víc než sada pro vousáče. Nejprve jsem chtěla sáhnout po té v dárkové krabičce, co prodával ZOOT. Bylo by to jednoduché a efektní. Rychlému nákupu jsem ale nakonec odolala. Chtěla jsem zvolit produkty, co nebudou v plastových lahvičkách a zasazené v pěnovém hnízdečku.

Objednala jsem tedy několik produktů z e-shopu HairCosmetics. Nabízeli tam přírodní mýdlo na holení v látkovém pytlíku, úžasný dřevěný kartáč na vousy, vosk v plechovém kelímku a olej v něčem, co vypadalo, že je skleněná lahvička.

Když mi pak přišel kartáč v plastovém sáčku a olej v nádobce ze stejného matroše, byla jsem trochu zklamaná. Ale což. Udělala jsem, co bylo v mých silách. S trochou naivity věřím, že kelímek a uzavíratelný sáček obdarovaný použije na něco dalšího. A lahvičku aspoň svědomitě vytřídí.

 

6. Jídlo

Ťukáte si na čelo, že ta kosmetika „JE TEDA FAKT PROHŘEŠEK, PCHE“? Hlavně, že všude píšu, že každá byť miniaturní změna k lepšímu se počítá. A já tady šoupu nohama kvůli jednomu nebohému sáčku!

Nebyl to jediný plast, co Ježíšek naděloval.

Ba se ten veganský snaživec uchýlil k vepřovému sádlu.

Jedno po druhém. Při představě manžela, jak vybaluje obří pikslu gumových medvídků a v očích mu svítí ohňostroje, jsem se zařekla, že jednu takovou musí dostat. Na tom by nebylo nic špatného – gumimédi jsou trvanlivé a manžel není „špekbuřt“ (jeho oblíbené slovo). Možná si pamatujete, jak jsem v tipech na eko dárky zmiňovala prodejnu želatinových bonbónů Bears and Friends v Atriu Flora. Ne, tak tam je na váhu bohužel neprodávaj.

Zato je tam alespoň seženete po kilech, když už v plastu. Myslím, že pořád lepší alternativa než ty kilové kbelíky Hariba ze supermarketu, v nichž ale najdete medvídky nesmyslně zabalené do desítek samostatných plastových pytlíčků.

Věděla jsem o prodejně Captain Candy v Rytířské, kde si želé naberete z obřích sudů. Věděla jsem i o stánku na vánočním trhu u Palladia s možností koupě gumových bonbónů na váhu.

Přiznávám, vzdala jsem to. Byla jsem vyřízená. Z všudypřítomných davů i toho živého „batůžku“ kolem beder.

Z jídla a nápojů jsem nadělovala ještě pivka v plechu. No a to vepřový sádlo.

Když jsem uviděla tu SKLEnici a představila si radost, jakou vyčaruje u obdarované (nebudu přece prozrazovat její identitu, každej máme svoje „guilty pleasure“, které jsou z rozumného důvodu „guilty“), šla jsem do toho. Vzhledem k téměř nulové konzumaci, a tedy nákupu masa přes rok, jsem s tím byla v pohodě.

 

7. Elektronika

Na listinu mnou věnovaných dárků obvykle nepatří. Jednoduše z finančních důvodů. Nepoužívaný foťák a powerbanka, na které se jen prášilo, si ale rychle našly své šťastné majitele.

 

Co zbejvá?

© Andrea Vránová

8. Nějaká ta dámská kosmetika…

… jako třeba sprcháč nebo lak na nehty.

Z různých předvánočních srazů jsem si odnesla celou řadu podobných dárečků. Protože vím, že by dřív nebo později stejně skončily v kosmetické taštičce jiné ženy, poslala jsem je dál rovnou.

Myju se přírodním mýdlem, zato mamka tyhle voňavý sprcháče miluje. Nehty si od příjezdu z Asie nelakuju (spíš z pohodlnosti než kvůli obsaženým chemikáliím), zato jsem věděla, že sestra vypískne radostí z toho dekadentního vínového odstínu.

 

9. Vánoční lití olova

Sadu na odlévání olova jsem darovala širší rodině spolu s vlastnoručně uplácanými perníčky (podrobnosti tady).

Už dlouho jsem toužila po těch starých, kouzelných Vánocích, co jsou v první řadě o atmosféře. Nikoliv o předhánění se, kdo dá originálnější/dražší/luxusněji zabalený dárek. Odkaz na tradici to měl připomenout.

Jednu sadu na lití olova jsem nadělila i naší rodině. Jo, nikdy jsem to nedělala a hrozně moc jsem chtěla.

 

10. Látkové sáčky na pečivo/ovoce/zeleninu

To nejlepší jsem si schovala nakonec. Proč nejlepší? Protože nejkontroverznější. Proč nejkontroverznější? Protože rodina si teprve zvyká na moje „podivné“ zvyky jako strkání pečiva do lněného pytlíku v supermarketu. Pro členy rodiny je tohle chování pořád víc zahanbující než přirozené.

I přesto jsem se rozhodla experiment podstoupit. Třem ženám v rodině, které se starají o doplňování jedlých zásob, jsem se rozhodla věnovat jeden takový sáček pod stromeček. Snažila jsem se ho zakomponovat do balení jiného dárku. Jednak proto, abych zmírnila rozpaky a pocit odpovědnosti při jeho vybalování. Jednak aby se obdarovaná nad jeho významem zamyslela sama. A bez našeptávaček si zodpověděla, jak ho využije.

Reakce byly různé.

Jedna z obdarovaných žen jej přešla bez povšimnutí.

Druhá se začala smát na celé kolo ve smyslu „to si vážně myslíš, že budu tohle vytahovat v supermarketu?“. Nakonec se pak rozvyprávěla o tom, že takové sáčky vidí čím dál častěji u zákaznic supermarketů. Naděje tu je!

A třetí pronesla onu legendární větu:

„Látkovej pytlík? To je ten nejhorší dárek ever.“

Myslím, že nekonkretizování osob bylo v posledním případě jen formalita.

Ale kdo ví. Třeba sestra jednoho dne ten pytlík čapne a vyrazí s ním do obchodu. Třeba pohledem zavadí o ten pohozený vak na křesle. Začne jí to šrotovat v hlavě. A zkusí zaexperimentovat.

Třeba jsem naivní.

Ale snažím se.

A věřím.

One comment

  1. Pingback: spAce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *