MĚSÍC NA BALI ANEB TO NEVYMYSLÍŠ

(Moje postřehy se vztahují především k oblasti Canggu, kterou jsem okupovala jeden měsíc kolem přelomu dubna a května.)

 

Není těžké, aby si vás Bali získalo. Tedy pokud jste smyslově založený člověk.

Oči se nemůžou napást při projíždění mezi rýžovými poli. Pohled na zelené nekonečno léčí zrak i neklidnou duši. V období zavlažování připomínají lesklá zrcadla, co obzvlášť při západu slunce berou dech.

Pak ty vůně. Balijští hinduisté (je jich tu většina) připravují obětinky, malé proutěné košíčky s drobným kvítím a trochou jídla. Pokládají je k chrámům, před obchody i na silnice, aby se obchodu dařilo a na silnicích bylo bezpečno. Několikrát denně je obnovují a vkládají do nich zapálené vonné tyčinky. Hmm, jak nádherně voní! A uklidňují.

Stejně jako projíždíte různými částmi ostrova, proplouváte i vonnými opary. Smysly a emoce se pokaždé zatetelí. Zvlášť když aroma připomene vůni Vánoc, kterou máte spojenou s rodinou, která je tisíce kilometrů daleko…

Místní tu vůbec pořád něco pálí, ať už listí, rýžová stébla nebo, ach ano, plasty. Pro čichové buňky je to (vyjma těch plastů, pochopitelně) slast. Kouř tu voní po bramborách pečených v popeli.

 

 

A Balijky nesoucí podnos s obětními košíčky jsou ztělesněním ženské smyslnosti. Pohybují se pomalu, ladně, mírně se usmívají a když navážete oční kontakt, doširoka se usmějí. Na tuto událost jako by se převlékly do svých nejlepších šatů. V krajkových přilehlých halenkách převázaných v pase pruhem látky a úzkých, rovných sukních až na zem vypadají nesmírně žensky.

Nejsou to ale jen místní ženy, co svým upřímným, nádherným úsměvem naznačují uvědomění si společných kořenů všech lidí. I muži opětují úsměv, široký a čistý. Nezáleží na tom, jestli jste žena nebo muž. Za jejich „hello“ se neschovává podbízivost ve prospěch uskutečněné transakce. Alespoň ne v turisticky atraktivních lokalitách. Jako bílá Evropanka jsem tu cítila respekt v rovině lidské. Nikdo se mnou nezacházel jako s kasičkou na peníze.

Když jsme přiletěli na Bali, bylo už deset večer. Na hostel jsme dorazili ještě o hodinu později. Nikde nikdo. Jen před jedním pokojem vysedávali dva surfaři. „Prej se můžete ubytovat, kde chcete,“ povídaj. Druhý den přijel provozovatel hostelu, asi dvacetiletý kluk. S perfektní angličtinou nám dal super tipy na výlety. A za měsíční pronájem motorky a ubytování prý můžeme zaplatit, kdy chceme. Nevěřili jsme vlastním uším!

 

image

 

Balijci jsou boží v mnoha ohledech. Pořád si prozpěvují a ne jen tehdy, když je nikdo nevidí a neslyší. Hezky nahlas – a klidně vám přitom pobaveně zírají do očí!

Moře a západy jsou kapitolou sama o sobě. Moře je tu nekonečné a tuze neklidné. Vlny se překlápí jako ve filmu, hučí a budí respekt. Na surfaře balancující na prkně se vydržíte dívat desítky minut. A ta olověná barva! Společně s černým plážovým pískem podtrhuje jedinečnost tohohle místa.

Dnešní západ je spíš takový český – slunce se schovává za obzor na čistě azurovém pozadí. Trochu anomálie vzhledem k tomu, co se tu na obloze běžně děje. Mraky se trhají na chuchvalečky a řadí se do lajny. Jindy se zase seskupují a malují na nebi monumentální sousoší.

Obloha je tu při západu nacucaná všemi barvami spektra. Když máte štěstí, vyleze na povrch ostrá červenooranžová. A to pak vypadá, že obloha hoří.

 

 

A stejně pestrý je i místní život. Situace, které Čech používá jako předměty vtipů, jsou tady každodenní realitou. Můžete tu vidět:

> Chlápka na motorce s dlouhými džíny a nejtlustší péřovce na světě, zatímco teploměr ukazuje 33 °C.

> Psa coby spolujezdce na motorce. Jen nesedí s nohama po stranách řidiče, ale… stojí. Bez jištění.

> Ohromnou kouli plastu, co jede na skútru. Po předjetí jsem zjistila, že vozidlo řídí prodejce, jehož sortiment plastových kyblíčků je tak široký, že z něj má teď mobilní domek.

> Značky upozorňující na jednosměrku, zákaz odbočení nebo funkční semafory, které jsou všem řidičům ale totálně u zadku.

> Vychrtlé stařenky, co vypadají jako nejstarší lidi světa a na hlavě nesou otepi dříví, koše s ovocem nebo klidně i kovový box s jídlem. Ruce nepotřebují.

> Desítky slavnostně (bíle) oděných Balijců, co se utábořili na frekventované silnici, postavili si na ní oltář a evidentně se dobře baví. Jeden z nich se ujímá role policisty.

 

image

 

> Zhruba desetileté prcky ve svých hnědých školních uniformách, jak si to drandí na motorce a sotva vidí přes řídítka.

> Balijce zahrabané zčásti nebo zcela do černého písku většinou navečer (že by to mělo nějaké léčivé účinky?)

> Stánek na dvou kolech s polévkou „bakso“ postavený uprostřed pláže. Nebo ho mají na kole, projíždí různými částmi ostrova a zvoní u toho na zvonek (že by retro obdoba zvukového signálu Family Frost?)

> Balijské motorkáře, kteří jsou schopni z dvouproudé silnice udělat pětiproudou.

> Spolujezdce na skútru, co drží vodorovně šestimetrovou bambusovou tyč, kolabuje kvůli němu silniční doprava a je u toho vychechtanej.

> Náklaďák plný slavnostně oděných Balijců, z něhož se line reprodukovaná spirituální hudba.

> Krávu se zadkem uprostřed příjezdové cesty a hlavou v houští podél.

To nevymyslíš.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *