KOH LANTA VS. LIDÉ

Boží muslimové a Němci na dovolené

 

A teď něco pro naše maminky a tatínky.

Koh Lantu obývají muslimové. Jo, je jich většina. Symboly islámu nejde přehlédnout – po cestě míjíte mešity a jíte a nakupujete u zahalených žen.

Denní dobu namísto kostelních zvonů oznamuje provolávání.

A víte co? Muslimové na Koh Lantě jsou boží.

Během zatím dvouměsíční cesty jsem nepotkala tolik vlídných lidí koncentrovaných na jednom místě. Od srdce vlídných.

Žádná faleš ve prospěch byznysu. Nikdo nám necpal taxi ani masáže až pod nos, jako třeba v Krabi Townu nebo u pláže Ao Nang. Tihle místní nechávají exotické zvědavce dýchat.

Do toho nespěchají. Lázeňské tempo, pamatujete? Muslimky oděné ve splývavých šatech a hiždábech, lemovaných zlatou nití, plujou elegantně jako mořské panny.

 

 

Když jsme přijeli do našeho resortu, tradičně jsme se představili, ukázali rezervaci a vytáhli peněženku. Než jsme ale stihli vyslovit poslední slabiku, vynořil se odněkud muslim Abu se dvěma malinovkami. „Klídek, jedno po druhém,“ řekl se svým jacksparrowským úsměvem a už už nám tiskl do rukou sklenice.

Opřel se a popíjel s námi. „Jste z Česka? Podívejte, tady mám vzkaz od českých přátel!” ukázal na pohled, který si pověsil na háček uprostřed stropu.

Pak vytáhl něco, co připomínalo zdřevnatělý stonek. Pokrájel ho a vtiskl nám ho do druhé roky. „Snězte to.“ Špalík byl překvapivě měkký. A sladký!

Abu nám vysvětlil, že z této rostliny (cukrové třtiny) Thajci získávají cukr. „Je to oblíbená svačinka slonů,“ vycenil na nás své ledabyle rostlé zuby.

Pak se pomalu se odšoural ke svému počítači… a my dostali svůj klíč.

image

 

Ochotně mi taky ukázal, jak funguje skútr. „Jezdi támhle dokolečka tak dlouho, dokud se nebudeš cítit bezpečně,“ povídá mi otcovsky. Po půl hodině jdu k němu s tím, že už to asi umím a jestli by nevadilo, že zaplatím za pronájem až večer, až si vyberu. „Neměj starost o peníze, Andreo, můžeš jezdit zadarmo.“

Při odjezdu jsme od něj dokonce dostali dárek – já šátek a Adam tričko. A jeho motto „ take it easy” se stalo naším oblíbeným kameňákem.

Jeho zahalená kolegyně zase nesundala svůj hollywoodský úsměv. Ani když nám spravovala ucpaný záchod.

Přijela na motorové tříkolce s čerpadlem. Energicky se přehrabovala v obsahu keramické mísy a tančila mezi ní a trubkami venku jako víla Amálka.

Dokonce přitrandila na svém vozítku před šestou ranní, jen aby mi předala vyprané oblečení, na které jsem si vzpomněla až večer před odjezdem. Celá rozzářená, jako kdyby už bylo dávno po svítání. Ještě teď se mi protáčí panenky blahem z její omamně sladké vůně…

 

 

Tyhle dva okouzlující rezidenty chápejte jako reprezentativní vzorek muslimské komunity na Koh Lantě. Ano, takhle jsme je měli šanci poznat my, dva Evropani, kteří se nepřiklání k žádnému tradičnímu náboženství.

Na svou víru si sice sáhnout nedají, nikomu ale nic nevnucují ani se na nemuslimy nekoukají zvrchu. Jako žena s obnaženými dlouhými vlasy a nohama jsem tu žila beze studu i strachu z odsouzení.

Aby byla moje zpráva o populaci na Koh Lantě kompletní, kromě buddhistů, thajských Číňanů a mořských cikánů vykazuje ostrov zvýšený výskyt Němců.

Občas jsem byla na pochybách, jestli je Koh Lanta jejich dovolenkovou destinací, nebo kolonií.

Potkávali jsme je všude. V restauracích, na plážích… dokonce i v pralese v jižním cípu ostrova. Člověk překonává skalnatý terén, vodní toky i strach z napružených hadů dva metry od nohou. Jde půl hodiny lesem po něčem, co ani zdaleka nenaplňuje definici cesty, nepotká ani živáčka… až na skupiny Němců.

Stejně jako v jiných částech Thajska, které jsme navštívili, jsou obyvatelé Koh Lanty podnikaví. Nejčastěji své životy spojují z gastro byznysy. Čímž se dostáváme k místní kuchyni

4 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *