KOH LANTA VS. JÍDLO

Kdo sladí, ten jede

 

Na rovinu – Koh Lanta nepatří k destinacím, do kterých bych cíleně mířila za jídlem.

Ostrovní menu působí oproti Bangkoku scvrkle. Pochopitelně, vzhledem k násobně menší zalidněnosti. Ale ani rozmanitostí a chutí jídel neoslňuje.

Napoví už vzhled podniků. Hlavní silnici, opisující pobřeží kolem dokola, lemují bambusové restaurace, které se liší často jen rozlohou a barvou ubrusů. Na tom by nebylo nic špatného. Nebýt toho, že to jsou restaurace.

Kdo četl můj příspěvek o Bangkoku, už ví, že thajské restaurace nebývají tím správným místem pro gurmeta. Po třech měsících v této zemi jsem vypozorovala opakující se vzorec, podle kterého se snižuje extáze z jídla úměrně s úrovní podniků.

Koh Lantě chybí stánky. Tři kola, pracovní deska a vývar, co voní už z dálky. Nebo koblížky hnětané a smažené na ulici.

Právě v místech vyhlížejících skromně až primitivně zažijete parádní gastroporno.

 

 

Často je to i o tom, co prodejce nebo personál vyzařuje. A co říká intuice.

Po příjezdu na Koh Lantu jsme se takhle vydali k hlavní silnici s cílem se dobře najíst.  Míjíme několik restaurací plných rednecks (Adamův výraz pro připeklý turisty). Působí jako repelent. Z minulosti se nám osvědčilo, že v takových místech mnohdy cena předchází kvalitě.

Předstíráme, že si na naše červený frňáky nevidíme, a štrádujeme si to dál. Když se na jedné straně otevře ten nejzvláštnější podnik. Nebo jídelna, chcete-li.

Prostory byly to velice skromné, snad i garážové.

Ale žádné levné plastové ubrusy, židle a nádobí, jako to je ve většině podobných, levných (a nejlepších) podnicích.

Ani škrobení „naháněči“ v uniformách, kteří snad mají značit luxusnější prostředí.

Ale zlatou nití vyšívané černé ubrusy. A jídelní doplňky blízkovýchodního střihu.

„Tam nechoď, to vypadá… draze,“ našeptává mu balík z vesnice. V podniku nikdo kromě nás nebyl.

To už ho ale usazoval uctivý, sympatický vrstevník, za nímž se v dáli od ucha k uchu smála kyprá muslimská stařenka.

Ceny byly překvapivě solidní. Objednáváme pad thai a… přistane před námi spolu s kuřecím křídlem a vývarem.

Že zdarma, je vlastně podřadné… protože za tohle perníkový kuře bych platila galeony.

 

image

 

Jo, chutnalo jako vánoční perníčky. Pokud bych si měla vybrat mezi tímhle kuřetem a opiem, naložila bych svoje smysly pochopitelně do směsi badyánu, hřebíčku a skořice.

Když se vrátím na začátek, každého milovníka dobrého jídla by v Thajsku měly zajímat trhy. Jednoduché, autentické stánky, vzpomínáte?

Trhy se na Koh Lantě pořádají každý den na různých místech.

V pondělí a v sobotu mezi Khlong Dao Beach a Long Beach u hlavní. V úterý a v pátek před odbočkou ke Khlong Nin Beach směrem na jih (tenhle trh fungoval větší část týdne, v jaké dny přesně si nepamatuju).

Ve středu v Baan Saladan v odbočce k trajektům, ve čtvrtek mezi Long Beach a Khlong Khong Beach. A v neděli na druhé straně ostrova v Old Townu.

Cestujete-li z Bangkoku nebo Krabi Townu, překvapí vás trhy útlým výběrem.

Ale panebože – copak se smažené závitky, maso na špejli nebo pad thai můžou „ojíst“?

Koupíte tu jinak i (fejkové) módní doplňky, čerstvé ovoce, zeleninu a mořské tvory. Nebo sladkosti.

 

© Andrea Vránová

 

Doporučuju tradiční jemně slanou palačinku roti. A kokosovou zmrzlinu s arašídy v kokosovém ořechu. O té jsem psala už v příspěvku o Bangkoku.

Tahle kokosová zmrzlina má ale vylepšení – rýži nasáklou kondenzovaným mlékem vespod… Oboje dostanete na trhu u Khlong Nin Beach.

O sladkém se rozepisuju z jednoduchého důvodu – jednak sežeru úplně všechno s obsahem cukru nebo jeho náhražky, druhak Thajci enormně sladí.

Adamovi se stala vtipná příhoda, když si v našem resortu sladil kafe. „Přidej,“ volá na něj zaměstnanec, když už se s hrnkem chystá k odchodu. Adam se zasměje, uposlechne a přisype jednu lžičku.

„Ještě, ještě!“

„Ještě?“

Čtvrtá, pátá, šestá…. Thajec byl spokojen.

Mimochodem, ten hrnek měl kolem 200 ml.

A když si k tomu připočtete tradiční snídani v podobě opečených tousťáků s marmeládou nebo sladkým máslem, je to BOMBA.

 

 

Říkám si, jestli nejsou ti místní tak vyklidnění a nestresovaní právě proto, že si tak sladí život.

Na Koh Lantě neumřou ani vyznavači takzvané „zdravé stravy“. Ostrov je protkaný stánky s ovocnými smoothie (i když pozor – u mnohých je dochucují sirupy, cukrem nebo sladkým mlékem). A snad i jinými veganskými podniky než jen restaurací Kunda.

Kunda sem, kunda tam, komu se zasteskne po evropské kuchyni, rovněž neostrouhá.

A v nejhorším případě si může namíchat svůj vlastní zdravý mix v Tesku Lotus, 7-Eleven nebo lokálních minimartech.

Perlička na závěr – hned na několika místech si můžete všimnout poutačů na tzv. Mushroom bar. Název prý není zcela náhodný. Magické houbičky tu mají dokonce na jídelním lístku (však víte, „Happy Shakes“).

My jsme tam nebyli, ale podobných barů je prý na ostrově víc. Tím nikoho k ničemu nenabádám. Ostatně Thajci údajně trestají držitele drog nesmírně tvrdě. A třeba i smrtí.

4 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *