PAT A MAT V BANGKOKU

Sedím potmě nahoře na jedné ze tří paland. Kolem mě leží čtyři cizí chlapi, pode mnou jeden známý, nejmilovanější, zato v horečkách. Ždímu tričko, nemám co pít, jíst, spala jsme během dvou dnů všehovšudy tři hodiny. Jediný, co mám, je můj batoh, bolest v krku, nezaspatelnou únavu a stesk.

Jestli ze mě bude digitální nomád? Do jakýho polštáře můžu brečet?

Uběhla noc a několik hodin. Mám za sebou první krátkou procházku do obchodu i záchodovou seanci. Jestli ze mě bude digitální nomád? No jasně!

 

 

Prvních pár hodin v Bangkoku není o nic lepších než na letním fesťáku. Ale ani horších.

Spíte jen v momentě, kdy jsou vaše ruce těžké tak, že je nemůžete zvednout. To kvůli časovému posunu. A taky spolubydlícím, kteří šustí a courají sem a tam.

Země je tvrdá, horko nesnesitelné tak, že nechápete, co vašim blízkým může na českých minus deseti stupních vadit.

Jíte, jen když se ustrojíte a pro jídlo si dojdete. Pokud víte kam.

Nemůžete spát tak, jak vás bůh stvořil, a už vůbec ne tak chodit po pokoji.

Nemůžete si kecnout na záchodové prkýnko, aniž byste se na něj předtím nepodívali.

Veškeré zázemí je fuč. Veškeré pohodlí je fuč.

Z bytu, v němž vydáváte na manžela tokací skřeky a nikdo se na vás nedívá jako na exota, co přijel z Čečenska, Ruska nebo „aha, that Czech Republic (a odmlka)“, jste najednou ve sdíleném pokoji, v němž ze sebe musíte po ránu vytlačit úsměv a pozdrav. I když se probudíte a vypadáte, jako když vám po obličeji přejel parní válec…

>><<

Říkejte nám Pat a Mat. Že jsme v Bangkoku, 8 555 km vzdušnou čarou od Prahy, je poměrně zázrak.

 

 

Při kupování letenek nám čtyřikrát spadl net a dvakrát bankovní služba.

Tři dny před odletem jsem dostala chřipku. Byl to ve stejný den, kdy jsme se poprvé probudili do holobytu, kde po stěhování zůstala jen rozkládací pohovka a dva batohy.

Z takové chřipky se kurýruje těžko, když nevíte, co vás čeká. Letěli jsme poprvé – dvě hodiny do Helsinek a odsud dalších bezmála deset hodin do Bangkoku. Nevěděli jsme, co je to „gate“ ani jak přesně to vypadá.

Zjistili jsme to ale hodně rychle, páč se nám skoro zavřela před nosem.

Ve finále můžete přijet na letiště třeba dvě hodiny před odletem a nemusí to stačit, když vám stihne manžel zablokovat platební kartu, kterou měl zaktivovat. A když vám na poslední chvíli změní číslo brány, od které odlétá vaše letadlo.

„Taky máte na palubním lístku jiný číslo brány, než který hlásej? Jako letět poprvý, tak z toho vůbec nejsem nervózní,“ říká nám kopie Jeana Rena sedící naproti nám.

Vtípky o Kevinovi a jeho neplánované cestě do New Yorku se tak málem proměnily v realitu.

 

 

Drama pokračovalo v Helsinkách, kdy se při kontrole našich dokladů na obrazovce ukázalo „pasy zamítnuty“. Víte, co je to pasy, pane redaktore?

A jako by nebyl samotný let do Thajska hollywoodským trhákem, nabral na kvalitě zařazením několika spolehlivých efektních prvků, jako je modlení spolusedící slečny při startu, plískanice za okny, letuška s tváří Judi Dench a potlesk po úspěšném přistání.

Po tom, co jsme se dostali do Bangkoku, už nás vážně nemohlo nic překvapit. Z pohledu místních to mohlo být horko – kolikrát v životě potkáte v Bangkoku rozpáleném do 35 °C dva bílý se zimními kabáty a šálami v ruce?

Plán byl ten, že je po přistání v Bangkoku vyhodíme někam do koše. Ale zkuste si troufnout cpát něco objemného do koše na letišti… a být u toho ouuuplně v klidu.

Nakonec jsme s dvanáctikilovými batohy na zádech do našeho hostelu přece jen dorazili. Zprvu nás šoupli do pokoje pro osm lidí namísto zaplaceného pro šest. Recepční neuměl anglicky, a tak neustále předával Adamovi telefon s bossem na druhé straně. Vypadali, jako když provozují nějakou šmelinu.

 

 

První dojmy z Bangkoku? Tři slova – léto ve městě. Horko, prašno, pot. Navíc jako cizinec. A daleko od milované rodiny s výčitkami, že jsem ji nevzala s sebou.

Po pár hodinách odpočinku a aklimatizace? Máme kde spát, je tu teplo, voda tekoucí přes filtr, čínské polévky zdarma i wi-fi. A pohostinná „paní Kim“, co se neustále stará o naši klimatizaci, čisto i dostatek vody.

Snad se mi tu i začne líbit.

0 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *